Pohledy z kraje Nikoly Šuhaje

Nejeden čtenář Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka či jeho povídek z knihy Golet v údolí zatoužil na vlastní oči spatřit onu romantickými představami a hrdinskými pověstmi opředenou krajinu Podkarpatské Rusi, jež se stala na dvacet let součástí meziválečného Československa (1919–1939). Vzácnou příležitost k tomu – alespoň zprostředkovaně – nyní nabízí velkoryse vypravená, česko-anglická publikace s názvem ZMIZELÝ SVĚT PODKARPATSKÉ RUSI VE FOTOGRAFIÍCH RUDOLFA HŮLKY (1887–1961), jež obsahuje takřka 200 černobílých i barevných snímků přírody, architektury i obyvatel těchto končin, které v první polovině 20. let minulého století (krátce po smrti Nikoly Šuhaje a několik let před příchodem Ivana Olbrachta) pořídil dnes pozapomenutý český úředník, redaktor, fotograf a překladatel Rudolf Hůlka.

Vlastním fotografiím předchází krátký úvod z pera renomovaného amerického knihovníka a archiváře Edwarda Kasince a poměrně obsáhlá studie Hany Opleštilové a Lukáše Babky. Kasinec ve svém textu reflektuje vlastní objevování Podkarpatské Rusi – "staré země", odkud jeho rodiče odešli do "nového světa" – a upozorňuje na velkou dokumentární hodnotu Hůlkova fotografického odkazu, kterému je až v posledních letech věnována náležitá péče a zasloužená pozornost. Studie nazvaná Rudolf Hůlka a jeho dokumentární dílo pak blíže představuje neznámou, přitom však velmi zajímavou osobnost autora dotyčných snímků, jeho hluboký zájem o Podkarpatskou Rus a nemalý přínos – zejména coby překladatele – v oblasti prohlubování česko-ukrajinských kulturních styků.

Hůlka navštívil Podkarpatskou Rus poprvé zřejmě ještě jako turista v roce 1920, ale již následujícího roku je na východ republiky vyslán pracovně – v letech 1921–1922 zde zastává funkci kontrolora ve službách Ústřední jednoty hospodářských družstev. Když potom v červnu roku 1922 dostane tříměsíční dovolenou, procestuje nejen celý tento kraj, ale i sousední regiony (polskou Halič a rumunskou Bukovinu). Převážně ze stejné doby – první poloviny 20. let – pocházejí jeho snímky ze Slovenska, Moravy, Čech, Chorvatska, severní Afriky a Itálie (jejich množství odpovídá tomuto pořadí), které jsou ovšem v přítomné publikaci zastoupeny pouze několika málo ukázkami. Od 30. let se již fotografii patrně nevěnuje (nejsou známy žádné jeho snímky z této doby) a zabývá se především překládáním ukrajinské literatury – prozaických děl Hnata Chotkevyče, Vasyla Stefanyka, Marka Čeremšyny, L. S. Martovyče, Olhy Kobyljanské aj.

K objektům Hůlkou hojně vyhledávaným patří vedle samotné krajiny (nejen přírodních, ale i městských a venkovských scenérií) projevy lidové architektury, rukodělné výrobky a především rázovití obyvatelé venkova (odění často v kroji) – při práci, během oslav, v kruhu rodiny nebo osamoceně pózující před jeho fotoaparátem. Přestože některé záběry prozrazují autorovy umělecké ambice (leckdy ovšem nenaplněné), podle autorů studie je nutno k Rudolfu Hůlkovi přistupovat jako k amatérskému fotografovi, jehož snímky mají především dokumentární, etnografickou a historickou hodnotu. Zdůrazněno je též Hůlkovo okouzlení barevným filmem, jež se v přítomné publikaci odráží v převaze kolorovaných či barevných fotografií nad černobílými.  

V knize jsou snímky rozděleny do čtyř geograficky vymezených cyklů a opatřeny popisky nejen původními (tj. Hůlkovými), ale často též od pořadatelů dotyčné publikace. V části nazvané Užhorod a okolí zaujmou svým počtem i jistým exotickým nádechem snímky Židů, které by mohly ilustrovat následující popisnou pasáž z Olbrachtovy povídky Událost v mikve: "řemeslníci, nádeníci, povozníci, zemědělci, dřevorubci, kramáři, žebráci (a často všechny tyto živnosti v jedné osobě), s pejzy i bez nich, v kaftanech i v občanských šatech nebo v jejich hadrech." V oddílu Západ a střed Podkarpatské Rusi zase převažují záběry venkovských chalup a jejich obyvatel v pestrých krojích (zde obzvláště vyniká barevnost Hůlkových fotografií), hned na několika snímcích se objevují i místní Cikáni.

Třetí část Východ Podkarpatské Rusi nabízí především snímky příslušníků Hůlkova oblíbeného etnika, Huculů, kteří na nás ostatně hledí i z obálky knihy. Řada fotografií zachycuje rovněž církevní stavby a náboženský život vesničanů. Poslední oddíl, nazvaný výmluvně Další oblasti (ukázky), má pak za úkol alespoň nastínit obsah zbytku kolekce Hůlkových fotografií, kterou tvoří téměř 4400 kolorovaných a barevných diapozitivů, černobílých pozitivů, negativů a pohlednic, jejichž kompletní (!) soupis je připojen v závěru publikace. Nezbývá proto než doufat, že se české veřejnosti naskytne v dohledné době příležitost seznámit se – ať už prostřednictvím nové knihy, nebo třeba nějaké výstavy – také s dalšími snímky Rudolfa Hůlky, jehož odkaz svým rozsahem a dokumentární hodnotou hledá v českém kontextu jen obtížně srovnání. 

(in Půlnoční expres IX/MMXIV)

Hana Opleštilová – Lukáš Babka: Zmizelý svět Podkarpatské Rusi ve fotografiích Rudolfa Hůlky (1887–1961) / The Lost World of Subcarpathian Rus’ in the Photographs of Rudolf Hůlka (1887–1961). Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, Praha, 2014, 1. vydání, 292 stran.