Jan z Wojkowicz ležící, píšící

Česká literatura přelomu 19. a 20. století zná celou řadu spisovatelů, jejichž životním osudům a uměleckému odkazu se dosud nedostalo odpovídajícího knižního zpracování, ačkoliv by si to mnozí z nich nepochybně zasloužili. Donedávna k takovým autorům patřil i básník JAN Z WOJKOWICZ (1880–1944), jehož monografii s poetickým názvem RYTÍŘ SMUTNÉ POSTAVY napsal JAN ŘEHOUNEK (*1950), velmi činorodý novinář, spisovatel a nakladatel žijící – stejně jako v minulosti Jan z Wojkowicz – ve středočeském Nymburku (knihu ostatně vydal Řehounek právě ve spolupráci s nymburským nakladatelstvím Kaplanka coby druhý svazek edice Knihovnička Kaplanka).

"Od roku 1901 odmítá Jan opouštět lůžko." (repro z knihy Rytíř smutné postavy)

Kniha kladoucí si za cíl připomenout kdysi uznávaného básníka, který však již za svého života postupně upadal v zapomnění, nepostrádá žádnou z tradičních složek spisovatelských monografií – komplexní a čtivý životopis pojednávaného umělce (protkaný citacemi z korespondence, deníků apod.), přehled jeho nejvýznamnějších děl, četné ukázky jeho tvorby, bohatý obrazový materiál. V několika kapitolách je zachyceno působení rodiny Nebeských v Nymburku, proslulá kauza týkající se jejich nabytí a následné ztráty rytířského titulu, z něhož nakonec zůstal jen umělecký pseudonym básníka Jana Nebeského (více k tomuto tématu v článku Jiřího J. K. Nebeského Vymyšlená šlechta aneb sedmileté rytířství Jana B. Nebeského z Wojkowicz v Heraldické ročence, 2006, s. 163–175) a samozřejmě jednotlivé epizody životního příběhu básníka Jana z Wojkowicz. 

Nutno podotknout, že příběh to je vskutku nevšední. Rozmazlovaný synek ze zámožné rodiny byl od útlého mládí domácím tyranem, ve studiu snahou právě neoplýval a jeho vztah k ženám lze od počátku nazvat poměrně nestřídmým. Zlomovým v jeho životě se stává rok 1901, kdy Jan onemocní chřipkou, své nemoci se velmi poddává a lůžko se mu nechce příliš opouštět ani po jejím odeznění. Obklopen knihami a finančně podporován otcem se věnuje psaní básní a literatura se stává též hlavním tématem jeho osobních i korespondenčních diskuzí s nejbližším přítelem a dalším významným nymburským básníkem Otakarem Theerem (1880–1917), s nímž v současnosti sdílí i poslední místo odpočinku. Jako bytostný hypochondr byl přesvědčen, že doktoři jeho zdravotní stav podceňují, sám pročítal stohy lékařských knih a vedl si pečlivé záznamy o příznacích svých údajných chorob. Mnohé čtenáře proto nejspíše překvapí fakt, že se Jan z Wojkowicz oženil a dokonce zplodil dvě děti, pravdou ovšem je, že vzorným manželem ani otcem se nikdy nestal a ve své ženě hledal především novou ošetřovatelku coby náhradu za zesnulou matku. 

Osobitým způsobem přistupoval rovněž ke své literární tvorbě, zejména co se týče formální podoby jeho básní – řadil je do rozsáhlých a složitě strukturovaných celků, z nichž se žádný nakonec nedočkal svého završení, a své knihy opatřoval sáhodlouhými předmluvami. Jeho ambiciózní spisovatelské plány zůstaly z velké části nenaplněny a pro čtenáře je vinou básníkova nečitelného písma patrně navždy ztracena i jeho objemná rukopisná pozůstalost. Jeho básnické sbírky se po autorově smrti již nedočkaly dalšího vydání a posledním vydaným titulem Jana z Wojkowicz se stal jeho jediný román Gerda, který potřetí vyšel v roce 1944. O to záslužnějším počinem je vznik této monografie, jež svou kvalitou dalece převyšuje běžný standard tzv. regionální literatury a která představuje první a snad nikoliv poslední splátku velkého dluhu současné české literatury a literární vědy vůči neprávem přehlíženému básníkovi Janu z Wojkowicz a jeho dílu. 

(in Půlnoční expres VII/MMXIV)

Jan Řehounek: Rytíř smutné postavy. Básník Jan z Wojkowicz (1880–1944). Nakladatelství Jan Řehounek – Kaplanka Nymburk, Nymburk, 2014, 1. vydání, 130 stran.