"Nebyl toliko Stifter, ale i jiní 'šumavští' autoři"

6. 02. 2014 10:00:06
Internetový projekt KOHOUTÍ KŘÍŽ (www.kohoutikriz.org) již řadu let seznamuje českou veřejnost s představiteli tzv. NĚMECKÉ ŠUMAVSKÉ LITERATURY a činí tak v rozsahu vskutku nebývalém – neustále rostoucí databáze dnes představuje již půl druhého tisíce autorů prostřednictvím ukázek jejich děl, životopisných medailonů, bibliografických odkazů i obrazových dokumentů. Za tímto úctyhodným a záslužným dílem přitom stojí jen dva lidé – JAN MAREŠ (*1940), autor českých textů i překladů, a IVO KAREŠ (*1964), který má na starost elektronickou verzi celého projektu.
autoři projektu vedle Kohoutího kříže u Nicova
autoři projektu vedle Kohoutího kříže u Nicova

Počátky Kohoutího kříže (dále jen KK), věnovaného šumavské německé literatuře, sahají podle oficiálních údajů až do roku 1990. Jak se vlastně zrodila idea podobného projektu? A nestalo se tak ještě před listopadem 1989, kdy její realizaci třeba bránily dobové poměry?

JM: Geneze KK sahá do roku 1968, kdy jsem v nakladatelství Růže redigoval trojsvazkový výbor z povídek Adalberta Stiftera, ačkoli překlady tehdy v tzv. Krajských nakladatelstvích vycházet neměly. V časopise Arch, v Růži také vydávaném, jsem otiskl glosu Šumavské písemnictví, odkazující k faktu, že nebyl toliko Stifter, ale i jiní "šumavští" autoři... Tehdy jsem na filosofické fakultě připravoval disertaci o exilové literatuře, kteréžto téma vlastně s KK souvisí. Po listopadu jsem psal překlady ukázek a medailony autorů, přibližně ve stejné podobě jako se objevují v KK, do zaniklého dnes listu Česko-bavorské Výhledy a do časopisu Iniciály připravil antologii "Němců z Čech", která byla rovněž zárodkem KK. Původně mělo ovšem jít jen o poezii. Právě poezie ovšem nezná hranic, a to ani žánrových.

IK: Na konci 90. let jsme uvažovali o možnostech vydání KK, prvotní idea byla tehdy pro nás samozřejmě klasická kniha. Nepodařilo se nám ale získat grant a jiné možnosti financování se tehdy nejevily reálně. O rok později jsme tedy zkusili vyjít vstříc moderním technologiím a jít cestou internetového publikování. Podařilo se, s přispěním grantu Ministerstva kultury ČR a s podporou Jihočeské vědecké knihovny vznikla první verze KK, obsahovala ukázky z děl celkem 306 autorů (zdálo se mi to tenkrát hodně, nedovedl jsem si představit, co přijde...). Původní rozdělení práce na KK stále trvá, kolega Mareš vybírá autory a texty, překládá ukázky a píše medailony, na mně je vytváření elektronické podoby díla. Na tvorbě obrazových příloh se pak podílíme společně, navíc nám několik přátel pomáhá s fotografiemi současné Šumavy. Obrazové přílohy jsou vůbec kapitolou samy o sobě, celkem dnes obsahují přes 18.000 dokumentů, nejen čistě obrazových, ale i zvukových záznamů a videa. A nesmím zapomenout na speciální a atraktivní přílohu – digitalizované staré mapy Šumavy od 18. do 1. poloviny 20. století.

Název vašeho projektu odkazuje ke kdysi početným, dnes však vzácným a velmi specifickým "božím mukám" rozšířeným původně v Bavorsku (na vrcholu kříže je postava kohouta jako symbol trojího Kristova zapření apoštolem Petrem a Ježíš je obklopen atributy své smrti – trnovou korunou, kopím, bičem atd.) – čím jsou pro vás kohoutí kříže symbolické ve vztahu k Šumavě a zdejší německé literatuře?

JM: Trojí Kristovo zapření, likvidace křesťanské a židovské tradice hned dvěma národními socialismy je opravdu hlavním symbolickým zázemím KK, i když původním prostým podnětem byla zvukomalba: oproti německé antologii šumavské lyriky Des Waldes Widerhall jsem postavil KK.

Počet autorů zastoupených na Vašem webu brzy dosáhne úctyhodného čísla 1500, což běžného čtenáře, jemuž se v této souvislosti vybaví většinou jen Adalbert Stifter, může šokovat. Nejedná se však pouze o šumavské rodáky nebo dočasné obyvatele tohoto regionu, navíc zde kromě spisovatelů nalezneme i hudebníky či výtvarníky. Podle jakého klíče tedy vybíráte vhodné adepty?

JM: Klíčem k výběru autorů je často náhoda: nalezení vizuelní podoby autora, jeho ucelený životopis, souvislost s obcí dnes už třeba neexistující, souvislost s jiným autorem KK, zejména ovšem alespoň torzo německého textu odkazujícího k někomu jako autorovi (třeba se jednou najde víc). Rádi bychom více zdůraznili zvukovou, řekněme i hudební složku (autentický hlas, podání nářečí, lidová píseň či doprovod nějakého folklorního ritu). A také ovšem výtvarná složka vypovídá často víc nežli text či se dá téměř za "písemný" text považovat.

Zůstaneme-li u písemnictví, čím je specifická ona "šumavská německá literatura" a liší se nějak podstatně od česky psané šumavské literatury, reprezentované kupříkladu Karlem Klostermannem?

JM: Ve studii, která KK uvádí, jsem se pokusil několik "šumavských" rysů autorům společných vysledovat. Končí se však Wernerovým veršem zdůrazňujícím osobní vždy důvod něco napsat a předtím je cosi řečeno i o neblahém popření individua dvěma totalitami. Přívlastek "šumavský" zdůrazňuje i odlišnost územní větve zdejších Němců od Sudet a blízkost Rakousku a Bavorsku.

IK: A mimochodem Karel Klostermann je v KK zastoupen i jako zástupce té německé šumavské literatury.

Je váš výběr autorů ohraničen časově, případně (zvláště po roce 1918) omezen na českou část Šumavy? A lze pod "šumavskou německou literaturu" zařadit i nějaké současné tuzemské autory, nebo ji dnes reprezentují pouze spisovatelé na německé straně státní hranice?

JM+IK: Šumavu se snažíme chápat z podstaty věci z obou stran. Překračování hranic je do jisté míry naším krédem. Kritériem při výběru je vazba literárních i odborných textů na Šumavu v jejím širokém přeshraničním vymezení (od Novohradských hor až po Český les) a německý jazyk originálu. Časově je pak záběr právě tak široký, od středověku, počínaje 12. a 13. stoletím, až do století jedenadvacátého. Žádná další omezení národnostní (jsou zastoupeni Němci, Češi i Židé – pohledy do matrik a archivů ukazují jak nezřetelné a často nesmyslné je toto dělení), politická (přestože zejména 20. století by k tomu dávalo řadu příležitostí), tématická, žánrová ani literárně-kritická uplatněna nejsou. A v KK tak najdeme autory i současné, a to jak z ČR, tak i z Německa a Rakouska.

Můžete trochu nastínit, jak postupujete při zpracovávání konkrétního autora? Kde nejčastěji hledáte informace o jeho životě a díle, odkud čerpáte ukázky z jeho díla, jakými kritérii se řídíte při jejich výběru apod.?

JM: Hlavním pramenem informací je nám krajanský tisk, od konce války a vyhnání shledávající roztroušené jednotlivce a společné dědictví. Zejména jde o tři "šumavské" měsíčníky Böhmerwäldler Heimatbrief, Hoam! a Glaube und Heimat, které máme díky krajanským darům a nákupu v pozoruhodném historickém fondu od roku 1948. Schéma jednotlivého "autorského" medailonu, dalo by se říci "čítankového", je ukázka, životopis a obrazová příloha. Délka ukázek je sice různá a s kvalitou související jen volně (spíše jde o příznačnost textu), medailonem se však snažíme co do délky spíše neunavovat.

IK: Obecně můžeme říci, že čerpáme především z fondu regionálního oddělení Jihočeské vědecké knihovny. Díky historickým souvislostem (lze tu například najít podstatnou část knihovny Muzea Šumavy, které kdysi existovalo v Horní Plané) a dlouhodobému cílenému doplňování jde o jednu z nejrozsáhlejších "šumavských" knihoven vůbec. Úžasným pramenem, který díky digitalizaci můžeme naplno využívat až v poslední době, jsou obecní a školní kroniky šumavských měst a obcí.

Jak podotýkáte v jednom rozhovoru, představa knižního vydání vaší elektronické publikace není už dávno reálná, neboť takový svazek by čítal kolem deseti tisíc stran. Zmiňujete se však o čtyřech knižních titulech vycházejících z Kohoutího kříže, jedním z nich je stejnojmenná básnická antologie s podtitulem "Ozvěny německé lyriky ze Šumavy", kterou vydalo v roce 2003 nakladatelství BB art, jaké jsou ty další a můžete je stručně představit?

JM+IK: Vedle výboru Kohoutí kříž v BBart vydala Jihočeská vědecká knihovna výbor z díla Johannese Urzidila pod názvem Jdu starým lesem (2005), bibliografii Karla Klostermanna doprovázenou vzpomínkami jeho neteře Anny Jelinekové (2008), dále Knížku rožmberskou (výbor textů z KK s rožmberskou tématikou, 2011) a chystáme texty další, jakoby rostoucí z ukázek. Jako celek již nemůže KK reálně vyjít "na papíře" kvůli rozsahu.

Kteří neprávem zapomenutí autoři z databáze Kohoutího kříže by si podle vás dnes nejvíce zasloužili připomenout a proč?

JM: Je jich více a zasloužili by si možná vedle autorů "pražské" německé literatury samostatnou "venkovskou" řadu, kde by ti ze Šumavy nemusili být jediní. Bez těch českých "okrajů" nejsou Čechy Čechami a "Čechy jsou všude", jak pravil Urzidil.

IK: V literatuře může být zavádějí uvažovat o právem a neprávem zapomenutých autorech. U autorů šumavských ovšem k tomu zapomínání přispěly poválečné události. Stojí za to si připomínat, že nejen šumavská, ale i "zemsky česká" literatura vycházela nejen z kořenů jazykově českých, ale i německých a židovských. Osobně na mne nejvíce působí texty či básně, kterými jejich autoři třeba i neuměle vzpomínají na zaniklé šumavské vsi.

Před nedávnem jste svůj projekt prezentovali na veřejné besedě v pražském Domě čtení, s jakou odezvou se Kohoutí kříž u nás nebo i za hranicemi setkává? A neuvažovali jste o německojazyčné verzi celého projektu, když už stejně pracujete s německými materiály a také úvodní studie je na vašem webu dostupná i v německém překladu?

JM: Celý projekt KK je výrazně zaměřen na českého čtenáře, německy už existuje v originále. Německé originály tiskneme kromě studie, jejíž překlad byl pořízen kdysi pro německou publikaci Adalbert-Stifter-Verein v Mnichově, jen u poezie, která je podle našeho názoru vlastně nepřeložitelná. Odezva projektu i za hranicemi je velice slušná, rozhodně ovšem netoužíme po uznání ze zahraničí, jde nám o ohlas doma. Exilu už bylo dost.

IK: Pokud bychom ten ohlas měli vyjádřit číselně: denně stránky KK navštíví 250–300 lidí, z velké většiny jsou to skutečně (soudě podle domén) zájemci tuzemští. Na českého čtenáře se obracíme i jinými cestami – kromě již zmíněné knižní edice vychází například již několik let dvoustránka z KK v časopise Vítaný host na Šumavě a v Českém lese, děláme také besedy, hlavně v šumavských městech. A mám-li shrnout, jaké ty ohlasy jsou: možná trochu překvapivě (vzpomenu-li si třeba na některé reakce, které se objevily právě před rokem v souvislosti s volbou prezidenta) jsou až na výjimky pozitivní. Tvrdě odmítavé a obviňující nás až ze zrady národa se za těch 14 let objevily snad jen dva. Ale samozřejmě píší i lidé, kteří uvádějí svůj pohled na události popisované autory KK. A ten pohled český se od německého často hodně liší. Řadu těch ohlasů a dopisů jsme do stránek KK zařadili, protože původní texty doplňují a dokreslují nebo dokonce uvádějí na pravou míru. Ta historie je stále živá a mnohé texty KK mohou být pro české publikum kontroverzní – a strašlivým událostem 20. století se samozřejmě nejde vyhnout.

Jaké plány máte s Kohoutím křížem do budoucna?

JM+IK: Autorů je věru dostatek, jde spíše o síly dvou lidí, kteří mají KK na bedrech a pracují na něm zpravidla ve svém volném čase. Ale dokud ty síly budou a hlavně dokud budeme cítit, že je co a komu říci, hodláme pokračovat. Takže právě spouštíme novou verzi s přesně 1.500 autory a připravujeme i vydání dalších "papírových" knížek, které z KK čerpají.

(in Půlnoční expres II/MMXIV)

Mgr. JAN MAREŠ (*1940) – autor původních českých textů a překladů v elektronické publikaci Kohoutí kříž. Absolvent Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích a Filozofické fakulty UK v Praze. V letech 1965–1966 působil jako učitel na základní škole, 1967–1970 redaktor nakladatelství Růže, v letech 1970–1988 z politických důvodů pracoval v n.p. Kniha v Českých Budějovicích (antikvariát, prodejna norem, sklad). Od roku 1988 pracuje v regionálním oddělení Jihočeské vědecké knihovny (dříve Státní) v Českých Budějovicích. Je autorem dvou básnických sbírek a řady překladů z němčiny.
Mgr. IVO KAREŠ (*1964) – autor elektronické verze publikace Kohoutí kříž. Absolvent Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, v letech 1988–1996 učitel (ZŠ, gymnázium, Jihočeská univerzita), od roku 1997 pracuje v Jihočeské vědecké knihovně (náměstek pro knihovnické služby, od listopadu 2012 ředitel knihovny).


 
Autor: Petr Nagy | čtvrtek 6.2.2014 10:00 | karma článku: 7.18 | přečteno: 616x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 249 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 313 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 346 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 635

věčný student, filmový nadšenec a vášnivý čtenář, milovník starých časů... zakladatel Půlnoci, stránky věnované neprávem zapomenutým umělcům dob minulých, a šéfredaktor internetového kulturního měsíčníku Půlnoční expres... pracovník Národní knihovny ČR... knižní recenzent (iLiteratura, Host, Český rozhlas 3 – Vltava (Mozaika), Tvar aj.)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...