Zasvěceným vstup povolen

V útlé a oku lahodící publikaci s poutavým názvem MĚSTO RADOVÁNEK NA DLOUHÉ ŘECE se skrývají ukázky z cenného historického pramene, vybrané a přeložené uznávanou sinoložkou LUCIÍ OLIVOVOU a doprovázené jejími zasvěcenými komentáři a poznámkami.

Oním výchozím textem je kniha Yangzhouské výletní loďky z roku 1795 (respektive její vydání z roku 1960), jediné dodnes živé dílo učence a bohéma jménem Li Dou (?–1817), jehož ostatní dochované texty (několik desítek básní a dvě divadelní hry) upadly v zapomnění. O něm samotném se s jistotou ví jen tolik, že první část svého života procestoval a tu druhou věnoval právě psaní rozsáhlého pojednání o jihočínském městě Yangzhou, ležícím na soutoku Dlouhé řeky a Velkého kanálu.

Četba knih s čínskou tematikou s sebou nutně přináší řadu úskalí, samotným cizorodým jazykem (zvláště pak vlastními jmény a místními názvy) počínaje a pramalou obeznámeností současného evropského čtenáře s většinou pojednávaných reálií konče. I proto zařadila autorka ediční poznámku nezvykle na samý úvod svazku a publikaci opatřila nejen poznámkovým aparátem, ale též stručným slovníčkem názvů hlavních yangzhouských pamětihodností. Vlastní stostránkový text pak sestává ze šesti tematicky vyhraněných a na menší kapitoly rozčleněných oddílů, věnovaných místopisné charakteristice města Yangzhou, obchodu se solí jako zdroji jeho bohatství, slavné literární minulosti, návštěvám císaře, zálibám vyšších vrstev a zábavě prostého lidu. 

Li Dou zachytil ve svém díle barvitou a pro českého čtenáře nadmíru exotickou mozaiku čínského města, které tehdy bylo kulturně i ekonomicky vzkvétajícím správním střediskem stejnojmenné prefektury. Autorův zasvěcený popis yangzhouských architektonických památek, tradic a obyvatel prozrazuje jeho detailní obeznámenost s dotyčným prostředím a současně se v něm odrážejí pisatelovy vlastní záliby a životní zkušenosti. Značnou pozornost tak věnuje kupříkladu divadlu – sám psal hry, režíroval představení a vynikal ve zpěvu –, mezi jehož dobová specifika patřilo úzké propojení s nevěstinci (od konce 17. století bylo ženám zakázáno hrát divadlo a jejich rolí se tak museli zhostit muži, nebo – stranou veřejnosti – právě kurtizány). 

Výchozí pramen, tj. kniha Yangzhouské výletní loďky, bohužel není – i přes svou nespornou historickou hodnotu a faktografickou bohatost – textem příliš čtivým. Pro autorův styl jsou charakteristické sáhodlouhé výčty (každá vystupující postava musí být představena všemi jmény, přezdívkami a čestnými nebo posmrtnými přízvisky) a namísto delšího poutavého vyprávění klade důraz spíše na celkové množství v krátkosti pojednaných pamětihodností, osobností, obyčejů nebo událostí. Není potom divu, že čtenář chvílemi už netrpělivě vyhlíží další z komentářů Lucie Olivové, z nichž mne zklamal – svou stručností i povšechností – pouze jediný, týkající se přitom nadmíru vděčného tématu, totiž strašidelných příběhů. A stejně tak se při četbě člověk rád zastaví nad (vskutku pozoruhodnými) obrazovými materiály, jež knihu doprovázejí v hojném počtu a zahrnují mimo jiné několik dřevorytů z původního vydání Li Douovy knihy. 

Město radovánek na Dlouhé řece zkrátka není titulem určeným čtenářům, kteří jsou doposud netknuti kouzlem Dálného východu. Milovníci staré Číny, uvyklí podobnému stylu psaní (vždyť ani tradiční čínskou báseň neocení dnes každý) a znalí alespoň trochu čínských dějin a reálií, si zde však rozhodně přijdou na své. Bez horečnatého listování příslušných poznámek si totiž budou moci z textu odnést množství zajímavých informací i nejeden námět pro svou další četbu či studium.   

(in Půlnoční expres XI/MMXIV)

Lucie Olivová (ed.): Město radovánek na Dlouhé řece. Yangzhou v 18. století. Přel. Lucie Olivová, Dokořán, Praha, 2014, 1. vydání, 128 stran.