"Sci-fi vnímám jako novost mezi běžností"

Rozhovor s publicistou, spisovatelem, překladatelem a editorem IVANEM ADAMOVIČEM (*1967), mj. spoluzakladatelem a dlouholetým redaktorem sci-fi měsíčníku Ikarie a (spolu)autorem řady knižních titulů (odborných publikací, antologií aj.) mapujících historii českého vědeckofantastického umění a přispívajících k popularizaci tohoto žánru u nás...

Společně s Ondřejem Neffem patříte u nás již řadu let k nejznámějším jménům spojovaným s uměleckým žánrem science fiction, pro jehož popularizaci jste po roce 1989 vykonal mnohé coby spisovatel, překladatel, editor, publicista i teoretik. Odkud pramení váš neutuchající zájem o tuto specifickou oblast umění?

Zkoušel jsem si to analyzovat, dokonce na to téma napíšu panu Simkaničovi příspěvek do webového projektu "vzpomínáme na dětství v socialismu". Určitě to byla touha po úniku jinam. Ale nebylo to způsobeno žádným traumatem, ba ani tím reálným socialismem. Možná nudou z obyčejnosti? Asi proto je SF definována Darko Suvinem jako "novum". Novost mezi běžností.

Váš Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995) je dodnes stěžejním zdrojem informací pro všechny zájemce o historii těchto žánrů u nás. Od jeho vydání nicméně uplynulo téměř dvacet let – objevil jste během té doby nějaká zapomenutá jména či díla, jež by si zasloužila oživit? Neplánujete pokračování či rozšířené vydání svého slovníku?

Od roku 1995 se seznam staré české SF rozrostl o zhruba 50 %, což je šílené množství. Bylo to díky úsilí skupiny sběratelů, kteří permanentně prolézají antikvariáty a knihovny a sestavují seznamy. Z jejich strany je to i pragmatická činnost; když nějaký z nich najde novou starou knihu tohoto žánru, je aspoň na chvíli jediným, kdo ji ze sběratelů má. Takhle mě například Honza Šťastný upozornil na zajímavé vizionářské eposy Adama Chlumeckého z konce 19. století, vlastně velice raná díla české SF. Rozšíření slovníku bych udělal rád, ale byly by to stovky hodin práce, kterou si nemůžu jako otec rodiny dovolit. Aspoň malou radost jsem si udělal a připravil pro chystanou antologii Na konci apokalypsy seznam veškeré české SF, o které vím. Bude to asi 50 stran droboučké sazby.

Které spisovatele byste označil za skutečné průkopníky české sci-fi?

Záleží v kterém období. A podle jakých kritérií. Souček byl ve své době průkopníkem, stejně jako později Ondřej Neff. Ale i Jarda Veis. Pro někoho to může být třeba i Kulhánek. Pro historika třeba Jakub Arbes či Karel Hloucha... žádná převratná nová jména objevena nebyla. Průkopníky byli vlastně i redaktoři nakladatelství, kteří tomuto žánru přáli, třeba Vojtěch Kantor a Ivo Železný.

Liší se nějak základní periodizace české vědeckofantastické literatury a české literatury 20. století jako takové? A které období před rokem 1989 svědčilo české sci-fi nejvíce?

Oficiální literatura byla natolik ovlivněna vnějšími okolnostmi, že se ty periodizace ani moc neliší. Když se nedařilo obecné literatuře, nedařilo se ani SF, a naopak. Specifikem pro SF bylo snad jen období přelomu 50. a 60. let, kterému říkám "kosmické jaro". Tehdy SF asi jako jediná naplňovala teze o potřebě vědecko-technické revoluce.

Lze v rámci české vědeckofantastické literatury z doby normalizace také rozlišit trojí proud, tzn. tvorbu oficiální, samizdatovou a exilovou, a případně jmenovat čelné představitele těchto tří táborů?

Právě jsem se tím trochu zabýval. Exilová SF byla nepočetná a specifická v tom, že vlastně v exilu platila na vydávanou literaturu jiná pravidla. Nehledělo se tolik na masovost a "čtivost", samozřejmě ani na ideologickou konformnost. Takže vesměs to byly satiry na komunismus pro inteligentního čtenáře. V samizdatu mě napadá snad jen Egon Bondy. Otázkou je, kam zařadit produkci SF klubů, fanziny a sborníky. To byla asi čtvrtá oblast – řekněme literatura šedé zóny.

Do jaké míry se žánr sci-fi, ať už na poli literárním, filmovém či jiném, ukázal být užitečným komunistické propagandě v Československu?

Jak jsem řekl, možná spíš propagandě vědy a techniky, v určitém období. Vyloženě prokomunistické SF vlastně vyšlo jen pár titulů. Překvapilo mě ale, že Zemanova Cesta do pravěku byla financována v rámci boje proti náboženství. Dětičky spatřily celý vývoj tvorstva a mělo jim dojít, že pan farář v kostele s tím stvořením za šest dnů asi kecá.

Encyklopedie literatury science fiction (1994), jejímž jste spoluautorem, nabízí mj. přehled hlavních motivických okruhů vědeckofantastických děl (antiutopie, cestování časem, mimozemšťané atd.) – převažuje některý z těchto námětů (nebo několik z nich) v české literatuře science fiction před rokem 1989?

Po éře kosmického jara převažovala společenská tematika. Výrazná byla antiutopie, buď otevřená, nebo její skryté formy v 80. letech. Roboti a mimozemšťani nám třeba nikdy moc nešli, proč, to snad někdo někdy vyzkoumá. 

K jakým autorům či dílům české předválečné vědeckofantastické literatury se dodnes rád vracíte jako čtenář?

Musím se přiznat, že se k žádným knihám nevracím, považuju to za ztrátu času. Dvakrát jsem přečetl snad jediný román, Den trifidů.

Kromě literatury se zajímáte i o další druhy umění pracující s žánrem sci-fi, například film. Které československé vědeckofantastické snímky hodnotíte nejvýše a proč?

Jako divák si nejvíc užívám ty bláznivé komedie Macourka, Vorlíčka, Nesvadby a Lipského. Obdivuju kostýmy a kulisy Muže z prvního století. Baví mě ale i zapadlá, okrajová díla staršího data. Třeba málo známý mystifikační film Byla jednou jedna budoucnost z roku 1965. 

Mezi Vaše nejnovější počiny na poli české science fiction patří sestavení dvojice antologií české vědeckofantastické literatury, jež vyšly pod názvy Vládcové vesmíru (2010) a Puls nekonečna (2011). Zahrnul jste do nich vybrané texty české science fiction od konce 19. století do konce 70. let, mohou se čtenáři těšit na další díl s prózami z 80., případně též 90. let?

Třetí díl je odevzdaný do Albatrosu. Bude to právě Na konci apokalypsy. Bude obsahovat víc textu, proto se musí zmenšit sazba. Vyjde snad na podzim, ale ještě se uvidí. Začíná povídkou Ondřeje Neffa a končí Vilmou Kadlečkovou, delší povídkou napsanou přímo pro tuto knihu. Nebude to už pro zkušené čtenáře kniha tak objevná jako předchozí dvě, ale ti mladší tam možná objeví pro ně neznámá jména. A jak jsem řekl, velkým bonusem bude ta bibliografie české SF, zatím nejúplnější publikovaná.

(in Půlnoční expres VIII/MMXIV)