Joseph Conrad jako prozaik i člověk v zrcadle svých esejů
Joseph Conrad (1857–1924), vl. jm. Józef Teodor Konrad Korzeniowski
Přítomný svazek obsahuje necelé dvě desítky Conradových textů esejistické povahy, posbíraných celkem ze tří jeho knih (Osobní záznam, 1912; Poznámky o životě a literatuře, 1921; Poznámky o mých knihách, 1921). Onufer záměrně ponechal stranou čtvrtou z Conradových esejistických knih (Zrcadlo moře, 1906), která si dle jeho soudu zaslouží samostatné a úplné vydání, a stejně tak dvojici posmrtně vydaných svazků (Poslední eseje, 1926; Deník z Konga a další nesebrané eseje, 1978), jež podle něho obsahují spíše conradovské bagately. Český výbor je rozdělen do dvou oddílů, jejichž tematické rozlišení v podstatě opisuje název celé knihy, tzn. na část věnovanou tématům neliterárním a část týkající se spisovatelského řemesla i konkrétních beletristických děl, a to nejen Conradových.
První oddíl tvoří trojice rozsáhlejších textů, jejichž společným jmenovatelem je politika a její tvář z nejtemnějších, válka. Conradovy komentáře k soudobému dění v Evropě jsou nejen překvapivě zasvěcené, ale z dnešního pohledu prokazují též nemalou jasnozřivost – to se týká zvláště eseje Autokracie a válka (1905), kde autor postupně přechází od tématu rusko-japonské války k nelichotivému obrazu soudobého Ruska, v němž se nepochybně odráží též Conradova životní zkušenost polského vlastence, jenž v dětství poznal i ruské vyhnanství, aby nakonec vyjádřil obavy z německé (pruské) expanze a prosazování národnostního principu v evropském kontextu. Ve zbylých dvou esejích je pak autobiografická rovina ještě zřetelnější – zatímco v textu nazvaném výmluvně Zločinné dělení (1919) sympatizuje autor s těžce zkoušeným polským národem ještě v rámci kritické reflexe historické události, esej Po letech na návštěvě v Polsku (1915) už je ryze osobním, vzpomínkovým textem na pomezí esejistiky a beletrie, kde líčení cesty s rodinou do Polska, připadající dosti nešťastně právě na první měsíce války, rámuje autorovy vzpomínky na dětství v Krakově, odchod do Anglie a počátky jeho námořnické kariéry.
O tom, že Conradovo mnohostranné zvažování povahy lidství a údělu člověka je nedílnou součástí jeho vlastního literárního díla i úvah o cizích knihách a jejich autorech, svědčí texty zařazené do oddílu druhého. Již v prvním textu nazvaném prostě Knihy (1905) narazíme na důrazné odmítnutí mravního nihilismu, jenž bývá leckdy zaměňován se svobodou imaginace. Také ve třech esejích věnovaných jednotlivým spisovatelům (Henry James, 1905; Alphonse Daudet, 1898; Turgeněv, 1917) převažují nakonec takto laděná obecnější témata nad otázkami ryze literárními – takřka zde nenatrefíme na zmínku o konkrétním díle, zato slova jako lidstvo a lidskost tu hrají důležitou roli (což ostatně platí též pro eseje z druhého oddílu), a to i v Conradově celkovém hodnocení pojednávaných umělců (James podle něho asi lépe než kdo jiný vyjádřil houževnatost lidské povahy, Turgeněva si cení jako autora prostého a humánního díla).
Hlavním předmětem zbývajících textů je pak Conradova vlastní literární tvorba, přičemž řada jeho komentářů k vybraným knihám se nese v takřka apologetickém tónu. Z esejistické knihy Osobní záznam (1912) zde nacházíme zásluhou editorova rozhodnutí (bohužel blíže neosvětleného) pouze dvě Conradovy předmluvy (Neformální předmluva, 1912 (1. vydání); Předmluva k druhému vydání, 1919), obsahující převážně autorovy postřehy k několika jeho delším i kratším prózám. Těžištěm literární části svazku jsou však Poznámky o mých knihách, konkrétně několik textů vybraných ze stejnojmenné Conradovy knihy, které dle názoru editora ukazují nejlépe konstitutivní rysy esejistického psaní tohoto autora. Jejich obsah ocení pochopitelně nejvíce čtenáři znalí (celkem deseti) povídkových sbírek, novel a románů, jimž jsou dotyčné eseje zasvěceny (a podle nichž jsou také nazvány), kteří tak budou moci konfrontovat své čtenářské zážitky a dojmy s autorovou vlastní interpretací (často s odstupem mnoha let) a dosud neznámými fakty. Obeznámenost s komentovanými knihami přesto není zcela nutností – mnohé z autorových poznámek se vztahují k obecnějším rovinám jeho literární tvorby a prozrazují leccos zajímavého z Conradova spisovatelského naturelu, třeba jeho specifický postoj k vlastním literárním postavám, o nichž mívá ve zvyku hovořit jako o reálných a veskrze lidských bytostech ("Je-li pravda, že kapitán MacWhirr nikdy nechodil po tomto světě a nedýchal (čemuž je mi osobně zatěžko uvěřit), mohu čtenáře zároveň ujistit, že je dokonale autentický.").
Petr Onufer vzal na svá bedra coby překladatel a editor knihy Poznámky o životě a literatuře nemalou odpovědnost, vždyť právě jeho překlad a zejména výběr textů v tomto svazku bude nadále formovat pohled většiny českých čtenářů na Josepha Conrada jako esejistu. Jak Onuferova ediční poznámka, tak jeho doslov ovšem jakékoliv případné pochybnosti beze zbytku rozptylují, neboť vedle odborné erudice českého anglisty dokládají jeho upřímnou snahu představit esejistickou tvorbu slavného spisovatele v celé její rozmanitosti, a přitom s jasným (a čtenářům popsaným) záměrem postihnout v daném výběru hlavní témata a nejpodstatnější rysy této složky díla Josepha Conrada.
A jaký obraz Conrada-esejisty si vlastně z četby Onuferova záslužného výboru odnášíme? Je to portrét umělce-humanisty, kterého soudobý stav ani možný vývoj lidstva nenechává chladným, ba ukazuje se být v těchto otázkách nadmíru schopným prognostikem. Své eseje píše poetickým jazykem, plným nevšedních přívlastků a neotřelých metafor, a jak podotýká autor doslovu, výrazově tak Conradova esejistika souzní s jeho prozaickou tvorbou, naproti tomu již zmiňovaný autobiografický tón v jeho prózách nikdy nezazní. Nápadná je též autorova snaha obhajovat vlastní postoje i své literární dílo před druhými a jejich kritickými výpady, které si je ostatně autor plně vědom a nikterak ji nezamlčuje ("Vždy jsem měl sklony ospravedlňovat svoje jednání."), a neméně výrazně se zde projevuje i Conradova klíčová (a velmi sympatická) vlastnost, s předchozím rysem úzce související a odrážející se také v jím užívaném pojmu "dělník prózy/umění", kterou Onufer výstižně pojmenovává slovem loajalita (loajalita vůči literárním kolegům a spisovatelské profesi, vůči společníkům na moři, vůči rodné zemi i novému domovu, vůči vlastnímu dílu). Kniha Poznámky o životě a literatuře, která příhodně vychází k 90. výročí úmrtí Josepha Conrada (zemřel 3. srpna 1924), tak nabízí hned trojí důvod, proč by neměla uniknout pozornosti současného českého čtenáře – ojedinělou příležitost setkat se s dosud nepoznanou složkou Conradova díla, autorovy vlastní úvahy a cenné informace týkající se jeho tvorby prozaické a výmluvné svědectví o lidských kvalitách tohoto velkého spisovatele.
(in Půlnoční expres VIII/MMXIV)
Joseph Conrad: Poznámky o životě a literatuře. Přel. a ed. Petr Onufer, Revolver Revue, Praha, 2014, 1. vydání, 168 stran.
Petr Nagy
Bída a sen
Egyptský spisovatel a filozof ALBERT COSSERY (1913–2008), žijící od roku 1945 v Paříži a přezdívaný „Voltaire od Nilu“, je u nás pohříchu neznámou postavou.
Petr Nagy
Arbesův portrét ve dvojím světle
Literární biografie již dlouho patří k oblíbeným žánrům nejen u nás. Také čeští čtenáři dychtivě sahají po titulech André Mauroise či Stefana Zweiga a stejné oblibě se u nich těší díla řady domácích autorů biografických románů – Františka Kožíka, Jarmily Loukotkové nebo... FRANTIŠKA VŠETIČKY. Právě Všetička je ovšem případem dosti specifickým, totiž úspěšným spisovatelem s průpravou literárního historika a teoretika. Obě tyto polohy se pak protínají v postavě Jakuba Arbesa (1840–1914), který se stal jak předmětem Všetičkovy odborné publikace s názvem Jakub Arbes (1993), tak hrdinou jeho biografického románu PŘED BRANAMI OMEGY.
Petr Nagy
Zeměplocha osiřelá, ale nesmrtelná
Ve čtvrtek 12. března mne stejně jako další miliony nadšených čtenářů děl sira TERRYHO PRATCHETTA zasáhla smutná zpráva hodící se spíše pro nadcházející pátek třináctého – veleúspěšný britský spisovatel a čelný představitel moderní humoristické fantasy ve svých šestašedesáti letech zemřel. Lítost nad odchodem autora, jehož knihy mne provázejí od dob středoškolských studií, nijak nezmírnily ani četné zvěsti o jeho dlouholetém zápasu s Alzheimerovou chorobou a netajeném úmyslu opustit svět vezdejší dobrovolně ještě před jejím vyvrcholením.
Petr Nagy
Připomenutí záslužné, avšak nešťastné
V dějinách naší literatury nalezneme celou řadu osobností, jejichž životní osudy a literární dílo upadly postupem času v zapomnění, přičemž v případě mnohých z nich lze dodat – k naší škodě. Třicet portrétů českých spisovatelů, novinářů, nakladatelů či kritiků, které potkal podobný osud, přináší kniha TOMÁŠE HEJNY s názvem POZAPOMENUTÉ OSOBNOSTI ČESKÉ LITERATURY.
Petr Nagy
Čtení dobré až k vzteku
Spisovatel, hudebník, historik umění a nakladatelský redaktor MILAN URZA (*1983) si za hlavního hrdinu svého prozaického debutu zvolil postavu vskutku neobvyklou – starozákonního proroka Jeremiáše (někdy též Jeremjáš).
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda poblíž letiště blokuje Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Česko a Německo podle prezidenta Petra Pavla sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, na...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně
Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se...
2kk/B/GS, 44 m2 + balkon, P6 - Řepy, Čistovická ul.
Čistovická, Praha 6 - Řepy, okres Praha
16 000 Kč/měsíc
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 635x